Žít, meditovat, milovat

Už deset dní je mi 48 let…

Ani nevím proč, ale dlouhá léta jsem si myslela, že zásadní životní okamžiky přicházejí ruku v ruce s výročími takzvaně kulatými…A nebo možná vím?  Asi  jsem to měla naposlouchané od „starších ročníků.“ Všechna ta moudra typu jak ve třiceti to ještě jde, jak čtyřicítka je vlastně taky docela fajn, ale pak, že už to je jen a jen z kopce. Prý začne bolet celý člověk a život nestojí za nic neb vše pěkné už dávno skončilo… Mám velkou výhodu – věk neřeším! A taky mě můj vlastní příběh přesvědčil   o tom, že všechno může být jinak…

Vezmu to rychle. V devatenácti vdavky a narození prvního děťátka. Druhá holčička přišla na svět v mých jedenadvaceti. Bylo mi čtyřiačtyřicet, když jsme si s manželem dali svobodu a pár měsíců poté jsem se rozhodla odejít z jistého zaměstnání a odstěhovat se na druhý konec Čech, abych v novém prostředí a s novým mužem začala realizovat svůj sen Být si vlastní paní…

Netvrdím, že všechno jde bez zádrhelů a vždycky jako po másle! Ale už vím, kdo jsem a co potřebuju k tomu, abych se sama za sebe cítila šťastná a naplněná. A to je velká výhra!

Už deset dní je mi 48 let a užívám si to. Mám v sobě vnitřní klid a před sebou celý život…