Jen tak

 

Nemůžu se nabažit dnešního rána…I když nesvítí slunce a rtuť venkovního teploměru dosahuje podstatně nižších hodnot než včera, beru si svůj ranní šálek kávy na terasu a kochám se…Ve vzduchu je cítít voda, však také každou chvíli přijde déšť… Ale právě ta vzdušná vlhkost jakoby podtrhla sytost všech barev přírody, kterou jsem obklopená… Přijde mi, že tráva je dnes zelenější než kdy jindy a směsice vůní kolem kvetoucích  stromů a pampelišek a všech těch dalších rostlinek  daleko intenzivnější…A do toho ptačí zpěv … Zkrátka pastva pro všechny smysly. Jako holka jsem chodila do přírodovědnýho kroužku   a  i z magnetofonový pásky rozpoznala, který že to zrovna pěje. Teď poznám už jen kosa , stehlíka a vrabce ☺

Nemáme tady žádné ploty, hranice a bariéry. Ani my, ani sousedi. Otevřená příroda, divočina ☺          

Masírovat začínám až po obědě. Ale protože jsem slíbila, že každý den napíšu jeden příspěvek,  zabalila jsem se do deky, abych na té terase mohla zůstat  a úderem deváté sedla k noťásku. Výsledkem je tohle sdílení…  Začíná pršet…

Krásný den, přátelé