Musí být vždy pohoda?

Včera jsem nestihla napsat svůj příspěvek. Brzy ráno mne totiž navštívil chaos. Naprosto neomaleně za mnou přišel až do ložnice a dotíral…Skrz myšlenky a pocity, že jsem někde na něco zapomněla…Vracela jsem se tedy v čase i v mysli a pátrala, co tak důležitého bylo v uplynulých týdnech…Mám to!

Obvolala jsem úřady a je to tak! Já, která před léty měla všechno nalajnový, já, která všude byla raději o hodinu dřív, něž o minutu později, a pro kterou byly všechny termíny téměř zákonem, tak já jsem zapomněla podat přehledy o příjmech za loňský rok  . Naštěstí jen na zdravotní pojištovnu a sociálku. Ten nejdůležitější je na svém místě už dlouho…

Takže rychle vyvenčit psice, vytisknout a podepsat přehledy, něco na sebe…, ale hezkýho ! a vyrazit do města za úřadem… No a když už jsem v tom města byla, zašla jsem se jen tak juknout do jednoho z mých oblíbených obchůdků. Domů si přivezla takovou tu feng šuj křišťálovou kouli…a velkou… a zavěsila jsem jí právě do ložnice, protože tam na ní skrz střešní okna pěkně svítí sluníčko… a dobře jsem udělala. Odráží tak nádherné barvy, jako život sám…